Jak vznikl Škrejblík r. 1980

    Prostoru pod hřbitovem za zahradami usedlostí na Kopečku a vymezeném Ořechovkou ulicí, se odedávna říká Škrejblík, nářečním Škréblík. Jak, z čeho a proč vznikl tento název, je záhadou, kterou už asi nikdy nevyřešíme.(Svého času někteří obyvatelé Velkého Meziříčí, jednoduše zvaní Medřičáci hanlivě přezdívali Křižanovákům „Škrejbličáci“).

    Na Škrejblíku bývaly původně obecní zahrádky, které obdělávali a udržovali lidé z Města a Kopečka. Pěstoval se zde mák, řepa a různá zelenina. V prostoru se nacházely tři rybníky, pojmenované stejně jako zmíněný prostor- Škrejblíky. Jeden z nich byl později zavezen, takže nyní tam najdete pouze rybníčky dva. Zbývající prostor zaplňovala louka, nějaký ten strom a keře. Škrejblík býval vždycky rájem pro děti. Scházela se tu hlavně děcka z Kopečka, Náměstí a Ořechovské ulice. Pásly tady husy, kozy, popřípadě nějakou tu kravku a pochopitelně si našly čas i na nejrůznější hry a dovádění. Pak si zde mladí postavili boudu a začali se tady po večerech scházet. Nacházeli zde klidné místo a útočiště, kam nedohlédlo kritické oko rodičů a dospělých vůbec. V roce 1959 byla na Škrejblíku dána do provozu drůbežárna s vlastní líhní. Pěstovala se tu kuřata. Všechny tři rybníky byly ohrazeny pletivem, aby se slepice nedostaly do polí. Časem zmizely a zanikly obecní zahrádky, prostor začal zarůstat lebedou a křovím. Prostranství se postupně stává zanedbaným, neuspořádaným. Je však stále vyhledáváno mládeží, která si zde znovu upravuje boudu. Postupem času se z prostoru za hřbitovní zdí stává smetiště, kam se vozí nepořádek a nepotřebný materiál, který není kam umístit. Tato skládka byla ukončena v roce 1993, kdy byla zavezena hlínou, urovnána a zaseta trávou. Také družstevní drůbežárna ukončila svou činnost. Areál využívá Myslivecké sdružení, které zde má odchovnu bažantů. Konec 70. let vyznačuje velkým suchem, v obci chybí požární hydranty. Vznikají obavy, že by vzhledem k nedostatku vody v případě požáru na Kopečku, Sychrově, Ořechovské nebo Zahradní ulici bylo velkým problémem požár uhasit. Hasiči přichází s návrhem obnovit rybník Škrejblík a vybudovat z něj požární nádrž. Jan Špárník, tehdejší velitel křižanovských hasičů získal na požární inspekci 25 000 korun na vyhrnutí rybníků. V tehdejší době rybáři vyhrnovali bahno z Nového rybníka a František Kaštan s nimi domluvil, že za získané peníze provedou odbahnění dvou Škrejblíků. Vyhrnutí těchto rybníků trvalo asi tři týdny. Potom bylo nutno vybudovat požeráky, osadit hráze, navozit kamení, štěrk, kopat, hrabat, betonovat, řezat, navážet, odvážet, prostě dělat všechny práce, které byly právě potřeba. Součastně se povedlo odvodnění hřbitova, kolem jeho zdí byly položeny roury a svedeny do rybníků. Celý prostor byl vyčištěn a upraven. Na Škrejblíku se pracovalo v období let 1979 – 1982. za tu dobu zde odpracováno 3692 brigádnických hodin. Práce zde vedl a řídil pan Alois Šalbaba, který také vedl stavební deníky a evidoval hodiny brigádníků. Stavební dozor nad akcí měl pan Jiří Hron a pan František Paleček. Prací na Škrejblíku se zúčastnili obyvatelé Kopečka, Sychrova, ulice Zahradní a Ořechovské. Nejvíc hodin odpracoval Alois Šalbaba, dále Josef Štěpánek, Jaroslav Koblížek, Petr Smejkal, Miloš Bobrovský, Alois Bobrovský, Stanislav Růžička, Josef Bojanovský, Petr Veselý, Jiří a Pavel Šindelář, František Mazánek, Stanislav Halámek, Ladislav Anděl, Josef Musil… Z žen zde nejvíce hodin odpracovala Marta Štěpánková. Pracovaly zde celé rodiny, např. rodina Šalbabova (Alois, Petr, Alois ml.), Bobrovských (Alois, Miloš, Pavel), Těšíkova (František, Pavel, Petr) a další. V následujících letech je na Škrejblíku pořádána neckyáda, lávka přes Škrejblík, pálí se tu čarodějnice, pořádají se rybářské závody. Je zde připraveno místo pro občerstvení, udírna na klobásy, provizorní salaš.

     Mládež z řad hasičů rozhodně nechce zůstat pozadu za starší generací. V roce 2006 mladí nadšenci postavili na Škrejblíku novou salaš a umístili tu zařízení na pečení selete. Pořádají se zde pálení čarodějnic, rybářské závody apod. Od zastupitelstva městyse Křižanova získali finanční dar 100 000 Kč, pan Jindřich Vodička dal dalších 100 000 Kč a získali tak pro své potřeby UNIMO buňku, kterou zde také umístili. Půl roku po dokončení stavby salaše upravili mladí hasiči cestu na Škrejblíku, která už byla ve špatném stavu a začali budovat veřejné záchody a umývárnu. Pokud však chcete něco vybudovat, musíte na to mít dostatek finančních prostředků. Těch se však nedostávalo, a proto začali chodit na brigády. Například vazbu na záchody získali protislužbou za to, že v lesích stavěli oplocenky. Také irony na stavbu a další potřebné věci nakupovali za peníze, které získali z brigád. Nyní jsou již WC i umývárna dokončeny. Tím však práce mladých nekončí. Rozhodli se, že na Škrejblíku postaví výletiště. K tomu se musel srovnat terén pod hřbitovní zdí a připravit ho tak na výstavbu pódia a tanečního parketu. Na toto srovnání bylo potřeba dovést 40 nákladních aut, plně naložených hlínou. Celý prostor byl urovnán bagrem a jsou zde již také zabetonované patky na výstavbu pódia pro kapelu. Peníze, které hasiči vydělali na zábavách, maškaře a brigádách, museli investovat do dřeva, potřebného k výstavbě pódia. Práci s dřevem vede Zdeněk Halámek, jehož zkušenosti z oboru byly využity i při stavbě nové salaše. Mladí hasiči chtějí na Škrejblíku vybudovat hasičské cvičiště a další věci tak, aby do Křižanova zavál nový vítr a vrátila se sem činorodost a kulturní dění. Celá výstavba na Škrejblíku probíhá pod vedením Jindřicha Tomka ml. a vlastně nejenom jeho. Každý má nějaký nápad a když se dají hlavy dohromady a přiloží se ruce k práci, tak se dílo podaří. Hasiči pevně věří, že v srpnu 2008 bude výletiště hotové a vznikne tím pěkný kulturní koutek na konci Křižanova. Za pěkného počasí může být Škrejblík cílem rodinných procházek, což lze vřele doporučit. Je odtud také nečekaně pěkný výhled na okolí našeho městečka. Kdo jste tam dlouho nebyli, budete příjemně překvapeni.